Wednesday, August 22, 2012
Monday, August 20, 2012
Další kapitola..
Dámy a pánové, je mi líto toho jak teď zanedbávám blog.. Zítra večer tu ale na 100% je nová kapitola ALTER DELENA, těšte se já doufám, že to bude něco :)) FOR NOW XOXO GOSSIP GIRL
Sunday, August 19, 2012
Promiňte mi ty výrazy.. Dneska jsem jako hlavní téma vzala naději, která je k ničemu..
Hope is totally but totally bitch.. How Damon said.
Takže nejdřív v češtině ;) Co si tak zhruba o naději myslím já.. ↓
Naděje je mrcha .. Myslím tím opravdová kurva, protože vždycky, když doufáte, že byste to snad mohli dostat se i ta poslední naděj zasměje a řekne "doufej dál" a pak se na to vykašlete protože cokoliv v co jste doufali se rázem ocitne tam kde jste to nikdy nechtěl a doufal .. Takže jak říkám naděje je mrcha.
Now in english.... ↓
Hope is a bitch .. I mean real whore because everytime I hope that you perhaps could get even the last hope to laugh and say "hope on" and then to abandon it because of something in what you hoped suddenly finds himself where you never wanted and hoped for. . So as I say hope is a bitch..
Saturday, August 18, 2012
HURÁ i když FÚ :D
Takže, přátelé mí milovaní. Dneska jsem poprvé seděla na koni a bylo to báječné, no sice mě přítel informoval, že mě zítra pravděpodobně bude naprosto bolet "zadek" a chůze bude též můj velký nepřítel ale mě to nebaví, jelikož jsem ho konečně viděla, ne toho koně ale toho kluka. Je milý, sexy, svalnatý a naprosto, však vy víte. Doufám, že nás v nejbližší době čeká opáčko.. No nebudu vás tady nudit mými milostnými příběhy, protože o to tu nejde, sice z toho mám obrovskou radost ale STOP. Teď je na řadě TVD.. No jelikož jsem dnes byla jaksi "zaneprázdněna" rozjímáním o jeho kráse a neodolatelnému šarmu, ještě jsem se nějak nedostala k tomu psaní. Nevím, kdy se mi to podaří, protože na zítra mám prostě další plány, které rozhodně neodložím. Budu se snažit vyhrabat aspoň nějaké nové informace o našich upírech a čtvrté sezóně prozatím → → → → → → → xoxo Gossip Girl ;)
.jpg)
Friday, August 17, 2012
Příště..
Takže kapitola 7 je dopsaná. Ale jak jste si již mohli všimnout je krátká, prostě mi došla inspirace. Ale nemyslím si, že je nejhorší, slibuji vám, že příští kapitola bude delší ;)
Alter DELENA 7. kapitola
KAPITOLA 7--- Okouzlující probuzení
Když jsme „došli“ do mého pokoje bylo pořád ještě brzy. Pět
hodin ráno, dost brzo.
„Co budeme tu dlouhou dobu dělat?“ zasmál se a zdůraznil
slovo „dlouhou“, opět stál naproti mně těsně u mého obličeje a já to nevydržela,
začala jsem ho vášnivě líbat jako ještě nikdy. Buď začal on, nebo to byl spíš
jen romantický polibek, někdy vášnivý ale ne tolik.
„Ale no tak slečinko je pět hodin ráno a vy zase myslíte jen
na sex, známe se jak dlouho? Den? Dva?“
„Můžu přestat, pokud se vám to nelíbí.“
„O přestávání nikdo neřekl ani slovo.“ A zase jsme se
vášnivě líbali až jsme leželi na posteli, tentokrát já na něm. Posadila jsem se
a zašeptala mu: „Líbí se vám to, pane Salvatore? Mám pokračovat?“ a začala jsem
mu rozepínat kalhoty, v tom mě zastavil, položil vedle sebe a řekl,
„Zavři oči, lež klidně a dělej, že spíš, Jenna nás jde
zkontrolovat.“ Ztichl a já dělala přesně to, co mi řekl. Najednou se otevřeli
dveře, chvíli zůstali otevřené a za několik okamžiků, klika zase zaklapla.
Otočila jsem se k němu, usmála se a on mě objal. Nevím přesně kdy, ale za
pár chvílí jsem usnula, v Damonově náručí.
Najednou mě začal probouzet polibky, úplně všude, bylo to
náramně příjemné a mě se to líbilo, nemohla jsem si pomoct a on to věděl.
„Dobré ráno, vyspala si se dobře, slečinko?“
„Vyspala, ale probuzení bylo ještě lepší.“ Políbila jsem ho.
„Usnula jsi mi, ale já celou noc nezavřel oči, musel jsem tě
pozorovat, jsi rozkošná.“ Znovu mě políbil.
„Měl si spát, teď mi usneš ve škole.“ Usmála jsem se na něj.
„Neboj se, já vydržím hodně.“
„To ti věřím.“
„Myslím, že by ses měla začít
oblékat do školy, za chvíli tě bude určitě Jenna kontrolovat jestli jsi tu a
žiješ.“
„Nejdřív se půjdu umýt do
koupelny, ty by ses měl taky obléct, takhle tě určitě Jenna chtít vidět
nebude.“
„A ty mě takhle chceš vidět?
Nahého ve tvé posteli?“
„Vždy a navždy.“ Řekla jsem,
něžně ho políbila a odešla se umýt do koupelny. Za chvíli přišla Jenna, jen pro
pořád, podle ní. Šli jsme s Damonem dolů pro kafe a snídani a pak hurá do
školy. Zábava. Ještě, že s ním.
Promiňte mi to..
Přátelé , známý, posluchači, čtenáři.. Je mi strašně ale strašně líto toho, že jsem jaksi nedokončila rozepsanou kapitolu, jsem zhruba v půlce, ale bohužel pro mě se nemůžu pohnout dál. Večer si k tomu prostě budu muset na pár hodin sednout a prostě a jednoduše to dopsat. Blog jsem založila před pár dny a už ho flákám, stydím se za sebe, ale Já to zvládnu věřte mi, že se vážně snažím a ono to taky půjde. Večer tam prostě bude nová kapitola i kdybych ji psala tři hodiny ;)
xoxo Gossip Girl :P
xoxo Gossip Girl :P
Thursday, August 16, 2012
A je to tu..
Tak se vás zase omlouvám ale to psaní mi teď nějak nejde.. Asi nejdřív napíšu něco dopředu, aby to stálo za to a pak to sem hodím ;)... Ale teď mimo to psaní musím cvičit.. Potřebuji pořádně vypracované bříško, sice není v nejhorším stavu, pevné docela je ale chce to pořádné svaly nemyslíte? Už mě napomenul i můj "Kamarád" ;P Chce si sáhnout, tak s tím musím něco konečně udělat. :D Takže začnu od zítřka. Prostě musím, konečně se k tomu musím dokopat.. Už je to opravdu nutné, no není ale já chci :D Musím prostě cvičit pravidelně je to odteď na mém seznamu co zvládnout a dělat každý den.. Takže zatím přátelé možná se rozhodnu a nějaký ten alter příběh sem dám už zítra... Zatím..
xoxo Gossip Girl
xoxo Gossip Girl
:)) opět tady
Přátelé mí milovaní, jsem tu jen a jen pro vás, ale bohužel pro mě, mám doma i nějakou tu malou povinnost. Uklidit, naobědvat se, no a čeká tu můj malý bratr. A jelikož jsme tu jen mi dva musím se mu věnovat, aspoň jeden malí, pidi okamžik. Tudíž to psaní odložím, a vrátím se tak do 2-3 hodin snad s něčím novým pokud to někdo z vás snad čte. Zatím si dám pětiminutovou STOP přestávku a za chvíli, ani nemrknete jsem zpět. ;)
xoxo Gossip Girl
xoxo Gossip Girl
Alter DELENA 6.kapitola
KAPITOLA 6---Udělala jsem to, já ho políbila
Polibek byl dlouhý a on mi ho samozřejmě oplatil a jak,
začali se mi podlamovat kolena a on to cítil, odtáhl se chytil mě kolem pasu
usmál se a začal mě líbat znovu. Líbilo se mi to. Bylo to naprosto úžasné a
omamující, ta jeho vůně. Myslela jsem , že je to jen sen a potom mi řekl:
„Musíš jít domů.“
„Já ale nechci.“ Usmála jsem se.
„Půjdu s tebou.“
„To je rozhodně lepší představa.“ Znovu jsem ho políbila.
Vzal mě do náručí a za pár okamžiků jsme stáli před mým domem.
„To bylo zvláštní.“
„Tohle je normální, aspoň pro mě.“ Znovu se usmál. Šli jsme
ke dveřím, já otevřela a on se zarazil a potom řekl:
„Já dovnitř nemůžu.“
„Co myslíš tím, že nemůžeš?“
„Nejsem pozvaný, musíš mě pozvat dovnitř, jinak se tam
nedostanu.“ Zašklebil se.
„Pane Damone Salvatore, račte vstoupit do mého domu.“
„Děkuji.“
„Ahoj Eleno, vítám tě, tedy VÁS, doma.“ Zdůraznila „VÁS“
„Ahoj Jenno, tohle je Damon Salvatore.“
„Salvatore?“ Zakuckala se za tím jménem.
„Ahoj jsem Damon, Stefanův, očividně nikdy nemíněný bratr,
nerad mě zmiňuje, vlastně o mě nikde nikdy nemluví, asi se za mě stydí.“
„Ahoj jsem Jenna dnes tu můžeš zůstat, pokud chce Elena, je
to její dům.“
„Díky Jenno.“ Odešli jsme
nahoru do mého pokoje.
„To bylo zvláštní.“
„Nebylo asi se jí líbím.“ Mrkl na mě a okamžitě stál hned
přede mnou.
„Na to si musím začít zvykat.“
„To bys měla má drahá.“ A znovu mě políbil.
„Chci ti říct ještě jednu věc, Katherine jsem naprosto
miloval, ale chci, abys věděla, že nejsi žádná její náhrada, když jsem tě viděl
tu první noc, byla jsi jako ona, ale tvoje chování, jsi úplně jiná než
Katherine. Jsi mnohem lepší, jsi ochotná a milá, roztomilá, jsi přímo rozkošná.“
Přitáhl si mě.
„Jsem ráda, že mě jako její náhradu nebereš.“ A políbila jsem ho.
„Tohle se mi začíná moc líbit.“ A dál mě líbal, trvalo to
snad hodiny a pak z ničeho nic, když jsem
mu chtěla sundat košili se odtáhl a řekl něžně: „ Slečno Gilbertová
známe se teprve jeden den a vy my už sundáváte moji košili?“ Usmál se a
najednou ležel na mé posteli.
„Ano pane Salvatore, to přesně jsem se snažila udělat.“ Zašeptala
jsem mu a začala rozepínat košili po jedno knoflíčku. On mě dál líbal a začal
mi sundávat tričko, došla jsem ke kalhotům, on k těm mým, najednou byli
pryč moje i ty jeho, a já ležela přímo pod ním.
„Tohle se tetičce Jenně líbit nebude, slečno Gilbertová.“
„Co s tím provedeme, pane Salvatore?“ A byli jsme v penzionu
na jeho obrovské posteli.
„Tohle je taky řešení. Ale nemyslím si, že když mě.. totiž
nás neuvidí v mém pokoji, že se jí to bude líbit víc.“
„Brzy ráno se tam vrátím.“ Ráno? Tohle bude dlouhá, hodně
dlouhá noc. A taky, že byla, dlouhá a naprosto úžasná stejně jako on. Začal mi sundávat spodní prádlo, podprsenka
dole, kalhotky dole, musíme to vyrovnat, boxerky na zemi. Jen se na mě podíval
a usmál se. Začal mě líbat, nejdřív za uchem, krk, klíční kost, hrudník, a
pokračoval dolů, a dolů, pořád šel níž, a já byla jako v jiném svět,
dovoluji si říct, že jsem byla jako v rauši. Zasténala jsem. To se mu
líbilo, myslím, že hodně. Pak do mě
pomalu vnikl a čekal až budu a pak si dovolil do té oázy radosti, do toho rauše
vstoupit taky. Takhle to bylo několikrát za noc. Byla to ta nejlepší noc v mém
životě. Nejlepší sex co jsem kdy zažila a byl s panem úžasným, není se
čemu divit. Podívejte se na jeho tělo. Ráno jsme se probudili, no my vlastně
ani nespali, já šla do sprchy a on šel rovnou za mnou.
„Kampak? Odcházíš ode mě tak brzy?“ Zasmál se.
„Copak bych ti někam utekla?“ a stál vedle mě a líbal mě na
krku.
„Nemyslím si.“
„Já taky ne.“ A byla jsem tam kde včera. Kolena se mi chtěli
podlomit, ale tentokrát jsem jim to nedovolila ani já ani on. Najednou jsem
byla v jeho náručí a stáli jsme pod sprchou.
„Musíme toho nechat jít k tobě domů a potom do školy.“
„Pokud toho chceš nechat, měl bys mě takhle přestat škádlit.“
„Když ono to nejde.“ A dál mě líbal. A další sex, tentokrát
ve sprše. Opravdu skvělé, naprosto úžasné. Pustil na nás sprchu, líbající jsme
se omyli, vylezli jsme ze sprchy a já se
zarazila.
„Ups.“
„Ale no tak už zase?“ a políbil mě.
„Nemáme, oprava nemám žádné oblečení, kromě spodního prádla.“
„Chceš půjčit moji košili.“ Usmál se na mě tím svým
pokřiveným úsměvem, dal mi košili a..
Další „ups“.
„Ups.!“
„Co se děje? Aha. Ups.“
„Co tady děláte?“
„Pokud se nepletu je to ještě napůl můj dům Stefane.“
„Co tu děláte spolu?“
„Co tak asi myslíš?“ Promluvila jsem.
„Myslím, že bys měl odejít, kazíš nám zatím, báječný den.“ Otočila
jsem se, oblékla si Damonovu košili, chtili ho za ruku a řekla:
„Jdeme Damone?“
„Jistě má drahá.“ Vzal mě do náruče, pošeptal, „Rázná to se
mi líbí, a báječný den, ano?“
„Samozřejmě, nebo si to snad nemyslíš?“ souhlasně mě políbil
a už jsem jen cítila čerstvý vzduch na mích nohou.
Jen tak o mě, pokud vás zajímám
V předešlých příspěvcích jste jistě zjistila jak zhruba chci aby Delena vypadala, jak to začalo a všechno kolem toho. Nevím, jestli moje psaní bude mít nějaký úspěch,jelikož je v češtině ale existuje GOOGLE TRANSLATE or not? Já sama z toho mám moc dobrý pocit, budu v tom pokračovat, třeba i přes naprostý nezájem prostého lidu, protože mě to jednoduše baví, ta představa. Budu se snažit aby blog nějak vypadal, byl trochu na úrovní s čímž moc nepočítám, protože účast na blogu bude za chvíli pravděpodobně nulová. Pokud chcete znát mě, představujte si mě jako obyčejnou holku co nemá přítele, někdy se jí podaří prostě a jednoduše doslovně "vypadnout" z trampolíny, někdy romantická z toho jak s ďáblem v těle a s naprosto zvrhlými myšlenkami, andílek i mrcha, chvíli prostě šíleně miluji, najednou zjistím, že ho k smrti nenávidím, věčně vysmátá z toho jenom pláču.. Jsme prostě jeden velkej extrém a to rozhodně odpovídá. Miluj módu a dobré oblékání, jsem ochotná odpustit všem, ovšem až na vyjímky, není to tak? Ochotně odpustím ale dokážu mít nepřátele dokonce života, a to opravdu obrovské nepřátele. Jsem vybíravá, naprosto na všechno. Prostě jiná a tak to mám ráda. Mějte se tu, já jdu psát aloha.
xoxo Gossip Girl :P
xoxo Gossip Girl :P
Alter DELENA 5.kapitola
KAPITOLA 5--- Otázky a znovu odpovědi
„Nevím co na to říct, nezdáš se mi jiný. Co za tím je, pověs
mi. Když jsme se viděli poprvé, chtěl jsi, abych zapomněla na naše poznání a
dnes ve škole ses divil jak to, že si tě pamatuji.“
„Snažil jsem se tě ovlivnit, upíři dokážou lidi ovlivňovat,
ale myslím, že se mi to nepovedlo, protože na sobě někde musíš nosit sporýš.“
„Sporýš?“
„Bylina, která nám dokáže hodně ublížit, spálit nás, a pokud
nám ji někdo vpraví do těla, můžeme být hodně dlouho mimo, oslabuje nás a díky
ní nás může kdokoliv držet pod zámkem, a taky zabraňuje ovlivnění, pokud jí má
člověk na sobě nebo v sobě.“ Mrknul a podíval se na můj náhrdelník.
„Ten náhrdelník mi dal Stefan, chceš..“ Ani jsem to nedořekla a držel ho v ruce,
otevřel ho a rychle zase zaklapl.
„Ano to je ono.“ Znovu mi ho zapnul.
„Jak si to tak rychle dokázal“, koukala jsem vykuleně jak
malá na ten náhrdelník.
„Jsem super rychlý,“ Najednou se objevil v koupelně,
zase na posteli, u umyvadla a zpět, „Kuk“ řekl vždy šibal. Zasmála jsem se.
„Asi bych se tě měla bát, nemyslíš?“ řekla jsem, když seděl
těsně vedle mě.
„Mě se bát nemusíš, mě ne.“ Usmál se a pohladil mě po
vlasech. A v tom vedle nás stál Stefan, vypadal naštvaně, ne on se
vztekal. Damon hned stál přede mnou a kryl mě, snad proti Stefanovi, byl jako
můj osobní štít a mně to nevadilo, vlastně se mi to líbilo.
„Super sluch.“ Pošeptal mi. Pochopila jsem.
„Neučili tě klepat bráško?“
„Co jsi jí řekl?“
„Všechno na rozdíl od tebe, chtěla to vědět a teď to ví.“
„Nechci tě vidět Stefane!“ zdůraznila jsem jeho jméno.
„Já s vámi ještě neskončil, to mi věř!“ Zahrozil nám
obou a.. Zavrčel. V tu chvíli byl pryč.
„Teď jsem se ho opravdu bála.“ Řekla jsem tiše, protože jsem
věděla, že mě můj zachránce uslyší, slyšel.
Vzal mi hlavu do dlaní a řekl:
„Tobě nikdo neublíží,
slyšíš maličká? Nikdo, ani můj bratr.“
Objala jsem ho, což asi nečekal, ale nevadilo mu to,
objímali jsme se dlouho a on promluvil jako první.
„Nebude mít někdo z ro.. Nebude mít bratr strach?“
„Bože, kolik je hodin?“
„Kolem osmé?“
„Už jsem měla být dávno doma, ups.“
„Ups? Kdo tohle slovo používá?“ zasmál se mému nově
objevenému výrazu.
„Já? Začala jsem ho používat nedávno, ups.“ Zasmál se a já s ním.
„Dokážu tě domů dostat za pět minut.“
„Vždyť cesta trvá půl hodiny… Jasně, seš super rychlý.“
„Jo tak nějak.“
„Potom stačí, když Jenně a Jeremymu řeknu, že jsem byla u
Bonnie.“ Souhlasil.
„Co když na mě doma bude čekat Stefan?“
„Chceš abych tě snad chránil i v noci?“ Zeptal se a
usmál se na mě tím úžasným pokřiveným úsměvem.
„Máš snad něco proti?“
„Já rozhodně ne ale co by na to řekli tví rodiče?“
„Ups.“ Znovu se usmál.
„Eleno je tu ještě něco co bys měla vědět.“
„Povídej.“
„Vzpomínáš si na den, kdy jste měli s rodiči autonehodu
na mostě Wickery?“
„Jak bych mohla zapomenout, nějakým zázrakem jsem se
dostala..“ pochopila jsem co chce říct.
„TO ty?“
„Ano, nemohl jsem tě nechat u topit, a když jsem se vrátil
pro tvoje rodiče, oba už nedýchali. Je mi to strašně líto Eleno.“ Sklopil hlavu,
já ji vzala do dlaní a pověděla mu,
„Děkuji, že jsi mi zachránil život.“ A políbila jsem ho.
Alter DELENA 4.kapitola
KAPITOLA 4--- A je to tady konečně pravda…
Ach ta ložnice, nedá se to nazvat jinak než báječná
uchvacující ložnice, ani pokoj, to totiž nevyjadřuje, co uvnitř člověk uvidí.
Obrovská lóže, ano naprosto obrovská, měla jsem chuť si do ní lehnout, obrovská
koupelna, bez dveří, rovnou průchozí z ložnice. Vana uprostřed té honosné
koupelny, za rohem sprchový kout a obrovské umyvadlo, pro můj údiv, pro dva.
„Hmm“ Pomyslela jsem si, „Zvláštní..“ Řekla jsem najednou, sama udivená, že to
ze mě vyšlo.
„Co je na umyvadlu zvláštní drahoušku?“ Usmál se.
„Nejde o to umyvadlo ale o to, že jsou tu rovnou dvě
umyvadla.“ Dořekla jsem a šla si sednout na tu honosnou postel. Pousmál se a
hned kráčel za mnou. Dosedl a zeptal se: „Co chceš o mém bratrovi vědět zlato?“
Zlato? Drahoušku? Už zase, pokud bude dál takhle cukrovat, roztřepou se mi
kolena, neudržím se a snad ho i políbím. Zahnala jsem ďábelské myšlenky o
Damonově božském nahém tělu a začala jsem.
„Damone, prosím, řekni mi všechno minulost, zajímá mě ta
Katherine, kterou jsi mimochodem také zmínil, když jsme se poprvé poznali. Chci
vědět všechno, co jsi mi ochotný dnes říct.“
„No, moje milá,“ Zase to slovo, usmála jsem se. „teď začnu
ale ty se nelekneš a neutečeš ode mě, nebudeš ani křičet, pištět, udržíš se a
počkáš až ti to všechno dopodrobna vysvětlím a uklidním tě, dobře?“
„Čeho bych se měla bát? Copak jsi nějaký netvor?“
„No, víš, tak trochu ano. Počkej, až se k té části
dostanu, souhlasíš?“
„Dobře budu v klidu poslouchat, neuteču a ani nebudu
pištět.“ Souhlasila jsem a on začal s tou dramatickou, někdy dokonce i
strašidelnou, no dobře skoro vždycky strašidelnou povídkou.
„Já s bratrem žijeme v Mystic Falls od malička,“ „To
není možné, já tu žiji od malička a nepamatuji si vás.“ Přerušila jsem, ups,
podíval se na mě a já se jen omluvila, „Promiň, nebudu tě přerušovat,
pokračuj.“
„Takže, já s bratrem jsem tu žili i v roce 1864,“
No, sakra. Co to kruci? Ano Elenu buď v klidu. Sice jsem už stála na
nohou, ale znovu jsem se posadila, slíbila jsem, že nebudu vyvádět. 1864, no to
mě podržte.
„Na otázky budeš mít čas na konci.“ Usmál se na mě tak
laskavě, že jsem byla ochotná pro něj snad zemřít, či co. Poslouchala jsem,
seděla v klidu a ku podivu jsem se netřásla strachy. Jak komické.
„Žili jsme v penzionu, právě teď, hotel vzkvétal díky
mému otci, návštěvníci se sem hrnuli a snažili se sem ubytovat i z Chicaga.
Byla to dobrá doba pro obchod, ale já musel na vojnu ve válce proti Jihu. Ale
asi měsíc před mým nástupem do služby do penzionu přijela dívka, dáma,
jmenovala se Katherine, ta Katherine, kterou jsem zmiňoval já i můj bratr. Byla
nádherná, okouzlila nás oba a vypadala přesně jako.. Ty..“ „Čas na otázky je
potom, ale jako já? To myslíš vážně, jako vážně?“ „Ano, vážně naprosto. Byla
úplně stejná jako ty, a to naprosto. Oba jsme se do ní se Stefanem zamilovali,
ale něco se dělo, otec s radou zakladatelů zbrojili, ne do války proti
Jihu, do úplně jiné války a to proti upírům, těm opravdovým. A to nebyla ta
nejhorší zpráva, po té co jsem se z války vrátil, jsme oba se Stefanem
věděli, že si Katherine zahrává s námi oběma, ale ona nám nějak zakázala o
tom tomu druhému říct, nevím, jak to dokázala, ale v tu domu jsem věřil,
že je to dobré. Ale to co tě bude
nejspíš zajímat nejvíc je, že Katherine byla upír. Krmila se z nás a
nakonec nás proměnila v upíra. Ona měla údajně zemřít v tažení, které
vedl můj otec, to jsme si aspoň mysleli se Stefanem, ale jedna čarodějka je
uvěznila v kopce pod kostelem. Ale Katherine se podařilo utéct a nechat nás.
Já jsem nechtěl dokončit proměnu v tu zrůdu, kterou jsem se díky ní stal,
ale Stefan mě donutil. Chtěl jsem v klidu umřít, ale ten ubožák přišel, už
jako upír, po té co zabil našeho otce, a donutil mě napít se z té ubohé
dívky. Stala se ze mě ta zrůda, kterou tady teď vidíš. Ze začátku jsem byl já
ten hodný a ze Stefana se stala zrůda, rozparovač. Po desetiletí jsem po něm
uklízel, ale pak jsem poznal ženu. A začal s ní zabíjet, trvalo to léta,
účesy se měnily, stejně tak tanec, Stefan se stal hodným a já se stal zrůdou,
role se otočili, ale pak jsem se snažil srovnat. Lidi nezabíjím nějakou dobu,
ale lidskou krev jsem pít nepřestal,“ šibalsky se usmál a pokračoval. „Kradu
zásoby krve z nemocnic, nemusíš se bát, tvoje nádherné hrdlo, zůstane v pořádku.“
Dokončil svoji řeč, a já mu kupodivu
všechno věřila a ani se nebála, tedy aspoň ne jeho.
Wednesday, August 15, 2012
Alter DELENA 3.kapitola
Kapitola 3---on jde za mnou OOO jupííí
Skončila hodina a já jako vždy znuděná a ospalá po
angličtině, kterou díky matce dokonale ovládám, hned po zazvonění vstala a
prostě a jednoduše odešla ze třídy. Paní Wilsonová samozřejmě supěla, když
viděla, jak odcházím ze třídy a bylo to, jsem po škole, nečekaná zpráva, ale s údivem
jsem zjistila, že hned za mnou jde Salvator, ten druhý sexy Salvator Damon. A
byli jsme po škole oba dva. Ta představa se mi docela zamlouvala. On šel pořád
vedle mě, když mě najednou zastavil a řekl „Myslím, že tě zajímá proč ti o mě a
o všem Stefan lhal, je to tak?“ Ano měl tak nějak pravdu, ne měl určitě pravdu,
protože jsem na Stefana dost nahněvaná, a kdyby se mi zrovna dostal pod ruku
tak přísahám, že ho uškrtím. A to jsem mu řekla. Navrhl, že po tom našem „po škole“
půjdeme do penzinu a on mi naprosto všechno po pravdě vysvětlí, pokud se prý
nebojím toho, že je úplný cizinec. No, já samozřejmě naprosto vůbec nenamítala
a šla jsem po škole s ním. Bylo to zvláštní, další záhadný Salvatore.
Nevadilo mi to, byla jsem na tu jejich záhadnost zvyklá. Jeli jsme dost rychle,
ale není se čemu divit, mít auto jako on taky jedu takovou rychlostí, miluji
tahle auta. Byl to starý mustang z roku 1967, no prostě úžasné vozidlo. Nejeli
jsme tiše, povídali jsme si, o všem. Kde byl poslední léta, co dělal, proč se
vrátil na střední, naprosto všechno. Řekl mi také, že nebyl a není tak hodný,
jak se zdá a upozornil mě, ať si na něj dávám pozor, ale tak nějak mě ujistil,
že mi rozhodně neublíží. Bylo to zvláštní, ale tak nějak jsem přesně, no asi ne
přesně ale tušila jsem, co se mi snaží říct. Nevadilo mi to, líbilo se mi to. A
rozhodně jsem se s ním nebál spíš jsem měla pocit, že kdyby se mi mělo
stát naprosto cokoliv, skočí přede mě, jako živí štít, znám ho jak dlouho 5
minut? Jak si to můžu myslet, zasmála jsem se pro sebe, jak komické a naprosto
ironické. Zeptal se co je vtipné, jen jsem zapírala. Přešli jsme to a začali
dál debatovat o naprostých nesmyslech. Zanedlouho jsme byli u penzionu, stál
tam Stefan, šeptla jsem pro sebe „Úžasné, naprosto báječné.“ Očividně to slyšel
a odvětil, „To mi povídej, a já s ním musím bydlet!“ zasmáli jsme se
společně. Vystoupil z auta a jako pravý gentelman mi otevřel dveře.
Zvláštní objevil se tam ve vteřině. Hm no co. Jdeme. Došli jsme ke dveřím, kde
stál Stefan a ten jenom řekl „Vidím, že jsi měla tu čest a poznala mého bratra.“
To slovo řekl, jako kdyby to bylo sprosté slovo, či zakázané. „Ano Damona jsem
poznala a jak je vidět asi jsi neměl důvod mi někdy v blízké budoucnosti
jen tak mimochodem říct, že máš bratra, nemýlím se?“ A to sexy bratra,
pomyslela jsem si. „No víš, není to tak jednoduché, víš.“ „A zase se
vykrucuješ, to je ti podobné, jak jinak. Jdeme, Damone, doufám, že mi vysvětlíš
pravdu.“ Odešli jsme dovnitř. Vedl mě nahoru do patra, do křídla, kde jsem snad
nikdy nebyla. A najednou otevřel dveře do místnosti, o které jsem neměla ani malé
tušení, že existuje. „Prosím, slečno moje ložnice.“ Najednou promluvil, velice
zdvořile. Podržel mi dveře a zavřel za mnou, pravděpodobně aby Stefan neslyšel
náš rozhovor.
Alter DELENA 2.kapitola
KAPITOLA 2. --No a je tu škola, volejme do nebe HURÁ
A je to tu, po tom co
jsem znovu zapřemýšlela nad smrtí mích rodičů a potkání krasavce beze jména což
mi na radosti nepřidalo, jsem se konečně rozhodla sejít z těch strašidelných
schodů rovnou dolů do kuchyně, jen pozdravit Jennu mého malého, no kdyby mě
slyšel, pro jistotu mého „mladšího“ bratra, vzít si kávu, učení a „hurá“ do
školy. Do té strašlivé školy, kde bude čekat Stefan aby se mi znovu vnutil, omluvil
a řekl snad všechny pochvaly co zná a šel se mnou do třídy kde si ke mně „nečekaně“
sedne budu jen naivně doufat, že se tam jen tak prostě objeví ten cizinec, ne
sexy cizinec a zachrání mě ze Stefanových spárů. No to se nestane, tolik štěstí
jsem od přírody nepochytila. Dopila jsem svoji ranní kávu, vyšla ze dveří kde
na verandě už čekala Bonnie s Caroline, a to snad ty dvě, které se
nazývají mými nejlepšími kamarádkami s sebou přivedli i tu zrůdu
Salvatora. Dámy, tento okamžik si pamatujte, protože vám ho rozhodně nehodlám
odpustit. Bonnie se mi začala horečně omlouvat , že se k nim jen přidal,
prostě se objevil a nedal se odbýt, Caroline jen pozdravila a ukázala na Bonnie
a jedním rázným napřažením ruky mi vlastně řekla „Promiň El, to ona já ho
nenávidím stejně jako ty a nechtěla jsem ho dovést!“ Ano naše sladká Caroline.
No vzala jsem náhrdelník, který mi dal Stefan jako dárek, vrazila jsem mu ho do
ruky ale on se začal omlouvat, já ho rázně a jednoznačně zarazila a řekla, že
nemám zájem o výmluvy, on mi jen vrátil náhrdelník nasedl do Bonniina auta
kterým všichni přijeli a já poprvé v životě jela do školy autobuse, věřili
byste tomu? Já tedy ne. Po tom co jsem dorazila do školy, Stefanův náhrdelník
opět na krku, jsem jen s údivem v očích sledovala co se to „kruci“ na
té chodbě děje. Stejně tak Stefan, který zrovna dorazil, prodral se až dopředu
pravděpodobně k osobě, kterou byla celá škola ohromena. A jen jsem slyšela
jak ten kluk říká „Ahoj Bratře!“. Bratře? „NO to si snad děláš prdel?“ Ano to
jsem opravdu řekla a nahlas. Slyšela to celá škola jen jsem se zbalila a
kráčela si to do třídy na angličtinu. Když jsem tam dorazila sedla si na
obvyklé místo kde sedávám a se mnou většinou Stefan, udiveně jsem jen koukala
ke dveřím a neuvěříte kdo se na mě tak nádherně smál. Byl to ten krasavec a
smál se na mě. Po té si ke mně přisedl a řekl: „Ahoj Eleno, vzpomínáš si na mě?“ Jen jsem kývla. On opáčil „ Myslím, že jsi
měla zapomenout, zvláštní.“ Zanaříkal. Ano zvláštní nevadí. A já jen řekla „ A
ty si ten cizinec, který chtěl abych zapomenula a jmenuješ se..?“ On odpověděl:
„ Damon Salvatore.. A nedělám si prdel krásko.“ Usmál se svým pokřiveným úsměvem
a já zrudla ale rychle jsem se zase rozpomněla. „Chceš mi říct, že jsi Stefanův
bratr o kterém se nikdy v životě nezmínil?..“ „Ano přesně ten.“ Znovu se
usmál, v tu chvíli zazvonilo a on se dál usmíval, byl tak rozkošný, ale
byla tu další kapitola Stefanových lží, on MÁ bratra.
Alter DELENA 1.kapitola
KAPITOLA 1. --- Jak to asi všechno začalo
A přišel ten den, ten první školní den po dlouhé, možná až
příliš dlouhé pauze kdy jsem oplakávala rodiče. Ach moji rodiče, jak ti mi
chybí. Je to naprosté šílenství, když si vzpomenu na ten poslední den s nimi.
Byla jsem hrozně sobecká, měla jsem jít na naši páteční rodinou večeři ale
prostě ne, naše milá Elena musí jít na tu party pohádat se se Stefanem a samozřejmě
se s ním rozejít, protože už mě tenhle „vztah“ nebavil, protože se tomu
opravdu vztah říct nedalo, je to prostě a jenom můj kamarád, se kterým jsem se začala bavit jako první, když přešel z jiné školy a mám ho "ráda". Po té hádce, rozchodu a vůbec po celém tohle
dramatu, jako vždy zavolám mámě a tátovy kteří pro mě, bohužel jako vždy okamžitě
dojedou se stane ta strašná věc. Jenom
na to myslím jsem na tom zase špatně jako před třemi měsíci. Dobře tak to
dořeknu, potom co jsem nasedla do auta a všechno pověděla mámě, jako vždy
vjíždíme na most Wickery což není vůbec neobvyklé, cesta jinudy nevede, se to
odehrálo. Ta strašlivá havárie. Sjeli jsme z mostu a to poslední co mi
otec řekl „milujeme tě“ a po té už mám tmu, nic jiného. Pamatuji si, když jsem
se probudila v nemocnici na všech těch přístrojích a seděla u mě Jenna a
Jeremy a oznamovali mi, že oba rodiče při autonehodě zemřeli. Já jsem se „bohužel“
zázrakem zachránila nikdo neví jak ani proč prostě jsem najednou ležela na
břehu jezera jen promrzlá a v bezvědomí, někdo neznámí přivolal pomoc a já
díky němu zůstala naživu. Chci toho člověka najít a poděkovat, ale je tu jeden
problém a to ten, že si nepamatuji kdo to byl ani jak mě dostal z vody,
když pásy nešli odepnout a dveře otevřít. Jo prostě Gilbertová má štěstí, jaká
ironie, já ta smolařka a někdo záhadný jí zachrání. Jediná dobrá věc, no jestli
se to tak dá nazvat je, že jsem tam někoho potkala, zrovna když jsem se rozešla
se Stefanem. Byl zvláštní a dost pohledný, opravdu se mi líbil, sladký úsměv,
který byl od ucha k uchu a při pohledu na něj by roztál i ten
nejnabručenější člověk . Ten úsměv jsem si jednoduše zamilovala. Byl tajuplný a
to mám ráda, je to něco jiného než všichni předešlí kluci co jsem potkala,
vyspělí ale zároveň šibal. Řekl mi Katherin, to bylo zvláštní nikdo v okolí
se tak nejmenuje, jenom ta Ktherin o které mluvil dřív Stefan, ale určitě není
možné aby ji znal nějaký cizinec, vždyť to byla Stefanova bývala přítelkyně a
nikomu ji nepředstavil, protože nikoho nemá, ale kdo ví, Stefan sirád vymýšlí a
neříká mi pravdu, musela jsem to skončit. Ale co, je mi to jedno hlavně, že
jsme se potkali mi dva, ta Katherine nemá šanci. Promiň „Kath“ :P. objevil se z čista
jasna a hned mi zamotal celou hlavu. Snažila jsem se mu nekoukat na tu
vypracovanou hruď ale „Upps“, slovo které jsem se rozhodla používat, prostě
jsem nevydržela nekoukat na to úžasné tělo. A co teprve ty oči.. „OOO“! další
nový výraz, ano ty oči byli naprostá třešíňka na tom celém vzhledu toho
zvláštního cizince, měl je jako studánku naprosto mě ohromovali, byli
modro-šedé, naprosto úžasné. A když mi ten pan Úžasný řekl co si myslí, že od
života očekávám jsem zjistila, že má do posledního detailu úplnou pravdu. Tak
zaprvé, Láska co mě naprosto pohltí-True, dále chceš vášeň a dobrodružství a
možná i trochu nebezpečí. Ano naprostá pravda, prostě se na mě podíval a bylo
to jako kdyby mě znal roky. Ale je to další problém, absolutně nevím jak se
jmenuje.
Subscribe to:
Posts (Atom)