Alter DELENA 3.kapitola

Kapitola 3---on jde za mnou OOO jupííí

Skončila hodina a já jako vždy znuděná a ospalá po angličtině, kterou díky matce dokonale ovládám, hned po zazvonění vstala a prostě a jednoduše odešla ze třídy. Paní Wilsonová samozřejmě supěla, když viděla, jak odcházím ze třídy a bylo to, jsem po škole, nečekaná zpráva, ale s údivem jsem zjistila, že hned za mnou jde Salvator, ten druhý sexy Salvator Damon. A byli jsme po škole oba dva. Ta představa se mi docela zamlouvala. On šel pořád vedle mě, když mě najednou zastavil a řekl „Myslím, že tě zajímá proč ti o mě a o všem Stefan lhal, je to tak?“ Ano měl tak nějak pravdu, ne měl určitě pravdu, protože jsem na Stefana dost nahněvaná, a kdyby se mi zrovna dostal pod ruku tak přísahám, že ho uškrtím. A to jsem mu řekla. Navrhl, že po tom našem „po škole“ půjdeme do penzinu a on mi naprosto všechno po pravdě vysvětlí, pokud se prý nebojím toho, že je úplný cizinec. No, já samozřejmě naprosto vůbec nenamítala a šla jsem po škole s ním. Bylo to zvláštní, další záhadný Salvatore. Nevadilo mi to, byla jsem na tu jejich záhadnost zvyklá. Jeli jsme dost rychle, ale není se čemu divit, mít auto jako on taky jedu takovou rychlostí, miluji tahle auta. Byl to starý mustang z roku 1967, no prostě úžasné vozidlo. Nejeli jsme tiše, povídali jsme si, o všem. Kde byl poslední léta, co dělal, proč se vrátil na střední, naprosto všechno. Řekl mi také, že nebyl a není tak hodný, jak se zdá a upozornil mě, ať si na něj dávám pozor, ale tak nějak mě ujistil, že mi rozhodně neublíží. Bylo to zvláštní, ale tak nějak jsem přesně, no asi ne přesně ale tušila jsem, co se mi snaží říct. Nevadilo mi to, líbilo se mi to. A rozhodně jsem se s ním nebál spíš jsem měla pocit, že kdyby se mi mělo stát naprosto cokoliv, skočí přede mě, jako živí štít, znám ho jak dlouho 5 minut? Jak si to můžu myslet, zasmála jsem se pro sebe, jak komické a naprosto ironické. Zeptal se co je vtipné, jen jsem zapírala. Přešli jsme to a začali dál debatovat o naprostých nesmyslech. Zanedlouho jsme byli u penzionu, stál tam Stefan, šeptla jsem pro sebe „Úžasné, naprosto báječné.“ Očividně to slyšel a odvětil, „To mi povídej, a já s ním musím bydlet!“ zasmáli jsme se společně. Vystoupil z auta a jako pravý gentelman mi otevřel dveře. Zvláštní objevil se tam ve vteřině. Hm no co. Jdeme. Došli jsme ke dveřím, kde stál Stefan a ten jenom řekl „Vidím, že jsi měla tu čest a poznala mého bratra.“ To slovo řekl, jako kdyby to bylo sprosté slovo, či zakázané. „Ano Damona jsem poznala a jak je vidět asi jsi neměl důvod mi někdy v blízké budoucnosti jen tak mimochodem říct, že máš bratra, nemýlím se?“ A to sexy bratra, pomyslela jsem si. „No víš, není to tak jednoduché, víš.“ „A zase se vykrucuješ, to je ti podobné, jak jinak. Jdeme, Damone, doufám, že mi vysvětlíš pravdu.“ Odešli jsme dovnitř. Vedl mě nahoru do patra, do křídla, kde jsem snad nikdy nebyla. A najednou otevřel dveře do místnosti, o které jsem neměla ani malé tušení, že existuje. „Prosím, slečno moje ložnice.“ Najednou promluvil, velice zdvořile. Podržel mi dveře a zavřel za mnou, pravděpodobně aby Stefan neslyšel náš rozhovor.