Alter DELENA 4.kapitola

KAPITOLA 4--- A je to tady konečně pravda…      

Ach ta ložnice, nedá se to nazvat jinak než báječná uchvacující ložnice, ani pokoj, to totiž nevyjadřuje, co uvnitř člověk uvidí. Obrovská lóže, ano naprosto obrovská, měla jsem chuť si do ní lehnout, obrovská koupelna, bez dveří, rovnou průchozí z ložnice. Vana uprostřed té honosné koupelny, za rohem sprchový kout a obrovské umyvadlo, pro můj údiv, pro dva. „Hmm“ Pomyslela jsem si, „Zvláštní..“ Řekla jsem najednou, sama udivená, že to ze mě vyšlo.

„Co je na umyvadlu zvláštní drahoušku?“ Usmál se.

„Nejde o to umyvadlo ale o to, že jsou tu rovnou dvě umyvadla.“ Dořekla jsem a šla si sednout na tu honosnou postel. Pousmál se a hned kráčel za mnou. Dosedl a zeptal se: „Co chceš o mém bratrovi vědět zlato?“ Zlato? Drahoušku? Už zase, pokud bude dál takhle cukrovat, roztřepou se mi kolena, neudržím se a snad ho i políbím. Zahnala jsem ďábelské myšlenky o Damonově božském nahém tělu a začala jsem.

„Damone, prosím, řekni mi všechno minulost, zajímá mě ta Katherine, kterou jsi mimochodem také zmínil, když jsme se poprvé poznali. Chci vědět všechno, co jsi mi ochotný dnes říct.“

„No, moje milá,“ Zase to slovo, usmála jsem se. „teď začnu ale ty se nelekneš a neutečeš ode mě, nebudeš ani křičet, pištět, udržíš se a počkáš až ti to všechno dopodrobna vysvětlím a uklidním tě, dobře?“

„Čeho bych se měla bát? Copak jsi nějaký netvor?“

„No, víš, tak trochu ano. Počkej, až se k té části dostanu, souhlasíš?“

„Dobře budu v klidu poslouchat, neuteču a ani nebudu pištět.“ Souhlasila jsem a on začal s tou dramatickou, někdy dokonce i strašidelnou, no dobře skoro vždycky strašidelnou povídkou.

„Já s bratrem žijeme v Mystic Falls od malička,“ „To není možné, já tu žiji od malička a nepamatuji si vás.“ Přerušila jsem, ups, podíval se na mě a já se jen omluvila, „Promiň, nebudu tě přerušovat, pokračuj.“

„Takže, já s bratrem jsem tu žili i v roce 1864,“ No, sakra. Co to kruci? Ano Elenu buď v klidu. Sice jsem už stála na nohou, ale znovu jsem se posadila, slíbila jsem, že nebudu vyvádět. 1864, no to mě podržte.

„Na otázky budeš mít čas na konci.“ Usmál se na mě tak laskavě, že jsem byla ochotná pro něj snad zemřít, či co. Poslouchala jsem, seděla v klidu a ku podivu jsem se netřásla strachy. Jak komické.

„Žili jsme v penzionu, právě teď, hotel vzkvétal díky mému otci, návštěvníci se sem hrnuli a snažili se sem ubytovat i z Chicaga. Byla to dobrá doba pro obchod, ale já musel na vojnu ve válce proti Jihu. Ale asi měsíc před mým nástupem do služby do penzionu přijela dívka, dáma, jmenovala se Katherine, ta Katherine, kterou jsem zmiňoval já i můj bratr. Byla nádherná, okouzlila nás oba a vypadala přesně jako.. Ty..“ „Čas na otázky je potom, ale jako já? To myslíš vážně, jako vážně?“ „Ano, vážně naprosto. Byla úplně stejná jako ty, a to naprosto. Oba jsme se do ní se Stefanem zamilovali, ale něco se dělo, otec s radou zakladatelů zbrojili, ne do války proti Jihu, do úplně jiné války a to proti upírům, těm opravdovým. A to nebyla ta nejhorší zpráva, po té co jsem se z války vrátil, jsme oba se Stefanem věděli, že si Katherine zahrává s námi oběma, ale ona nám nějak zakázala o tom tomu druhému říct, nevím, jak to dokázala, ale v tu domu jsem věřil, že je to dobré.  Ale to co tě bude nejspíš zajímat nejvíc je, že Katherine byla upír. Krmila se z nás a nakonec nás proměnila v upíra. Ona měla údajně zemřít v tažení, které vedl můj otec, to jsme si aspoň mysleli se Stefanem, ale jedna čarodějka je uvěznila v kopce pod kostelem. Ale Katherine se podařilo utéct a nechat nás. Já jsem nechtěl dokončit proměnu v tu zrůdu, kterou jsem se díky ní stal, ale Stefan mě donutil. Chtěl jsem v klidu umřít, ale ten ubožák přišel, už jako upír, po té co zabil našeho otce, a donutil mě napít se z té ubohé dívky. Stala se ze mě ta zrůda, kterou tady teď vidíš. Ze začátku jsem byl já ten hodný a ze Stefana se stala zrůda, rozparovač. Po desetiletí jsem po něm uklízel, ale pak jsem poznal ženu. A začal s ní zabíjet, trvalo to léta, účesy se měnily, stejně tak tanec, Stefan se stal hodným a já se stal zrůdou, role se otočili, ale pak jsem se snažil srovnat. Lidi nezabíjím nějakou dobu, ale lidskou krev jsem pít nepřestal,“ šibalsky se usmál a pokračoval. „Kradu zásoby krve z nemocnic, nemusíš se bát, tvoje nádherné hrdlo, zůstane v pořádku.“  Dokončil svoji řeč, a já mu kupodivu všechno věřila a ani se nebála, tedy aspoň ne jeho.