Alter DELENA 2.kapitola

KAPITOLA 2. --No a je tu škola, volejme do nebe HURÁ

A  je to tu, po tom co jsem znovu zapřemýšlela nad smrtí mích rodičů a potkání krasavce beze jména což mi na radosti nepřidalo, jsem se konečně rozhodla sejít z těch strašidelných schodů rovnou dolů do kuchyně, jen pozdravit Jennu mého malého, no kdyby mě slyšel, pro jistotu mého „mladšího“ bratra, vzít si kávu, učení a „hurá“ do školy. Do té strašlivé školy, kde bude čekat Stefan aby se mi znovu vnutil, omluvil a řekl snad všechny pochvaly co zná a šel se mnou do třídy kde si ke mně „nečekaně“ sedne budu jen naivně doufat, že se tam jen tak prostě objeví ten cizinec, ne sexy cizinec a zachrání mě ze Stefanových spárů. No to se nestane, tolik štěstí jsem od přírody nepochytila. Dopila jsem svoji ranní kávu, vyšla ze dveří kde na verandě už čekala Bonnie s Caroline, a to snad ty dvě, které se nazývají mými nejlepšími kamarádkami s sebou přivedli i tu zrůdu Salvatora. Dámy, tento okamžik si pamatujte, protože vám ho rozhodně nehodlám odpustit. Bonnie se mi začala horečně omlouvat , že se k nim jen přidal, prostě se objevil a nedal se odbýt, Caroline jen pozdravila a ukázala na Bonnie a jedním rázným napřažením ruky mi vlastně řekla „Promiň El, to ona já ho nenávidím stejně jako ty a nechtěla jsem ho dovést!“ Ano naše sladká Caroline. No vzala jsem náhrdelník, který mi dal Stefan jako dárek, vrazila jsem mu ho do ruky ale on se začal omlouvat, já ho rázně a jednoznačně zarazila a řekla, že nemám zájem o výmluvy, on mi jen vrátil náhrdelník nasedl do Bonniina auta kterým všichni přijeli a já poprvé v životě jela do školy autobuse, věřili byste tomu? Já tedy ne. Po tom co jsem dorazila do školy, Stefanův náhrdelník opět na krku, jsem jen s údivem v očích sledovala co se to „kruci“ na té chodbě děje. Stejně tak Stefan, který zrovna dorazil, prodral se až dopředu pravděpodobně k osobě, kterou byla celá škola ohromena. A jen jsem slyšela jak ten kluk říká „Ahoj Bratře!“. Bratře? „NO to si snad děláš prdel?“ Ano to jsem opravdu řekla a nahlas. Slyšela to celá škola jen jsem se zbalila a kráčela si to do třídy na angličtinu. Když jsem tam dorazila sedla si na obvyklé místo kde sedávám a se mnou většinou Stefan, udiveně jsem jen koukala ke dveřím a neuvěříte kdo se na mě tak nádherně smál. Byl to ten krasavec a smál se na mě. Po té si ke mně přisedl a řekl: „Ahoj Eleno, vzpomínáš si na mě?“  Jen jsem kývla. On opáčil „ Myslím, že jsi měla zapomenout, zvláštní.“ Zanaříkal. Ano zvláštní nevadí. A já jen řekla „ A ty si ten cizinec, který chtěl abych zapomenula a jmenuješ se..?“ On odpověděl: „ Damon Salvatore.. A nedělám si prdel krásko.“ Usmál se svým pokřiveným úsměvem a já zrudla ale rychle jsem se zase rozpomněla. „Chceš mi říct, že jsi Stefanův bratr o kterém se nikdy v životě nezmínil?..“ „Ano přesně ten.“ Znovu se usmál, v tu chvíli zazvonilo a on se dál usmíval, byl tak rozkošný, ale byla tu další kapitola Stefanových lží, on MÁ bratra.